Rozhovor s Evou Šormovou

Co je teď hlavní náplní tvého života?
Trochu nevím, jak to rozdělit a popsat. Když se to vezme kolem a kolem, tak mě vlastně naplňuje všechno. Vše přijímám jako výzvu a zároveň jako dar. Práci: studentský farář, kazatel pražského sboru ochranovského seniorátu JB, potom vztahy v rodině: manželka, máma, tchýně, babička, sestra……..to vše na mě klade nároky a zároveň jsem naplňována množstvím vztahů, které mi přináší vědomí sounáležitosti, a že někam patřím. Možná, že by se to dalo shrnout do jednoho nenaplněného pátrání po tom, co je člověk….
Jak jsi se dostala do čce? Byla jsi pokřtěna jako dítě nebo jako dospělá?
Já říkám, že jsem se do ČCE narodila. Moji rodiče byli věřící, praktikující a aktivní křesťané a já jsem tento postoj převzala. Byla jsem pokřtěna jako dítě. Když jsem byla však konfirmovaná, tak jsem si v duchu říkala: „Tak teď je to vážné, je to teď na tobě a již se nemůžeš vymlouvat, že ti druzí. Docela jsem se bála, že nebudu moci dostát tomu, co se kolem říkalo.
Je pro tebe důležité, aby tvůj životní partner byl křesťan?
Můj životní partner je křesťan a čím jsme starší, tak si uvědomuji jaké je to pro mě požehnání a dar.
Co nebo kdo tě zaujal v nedělní škole?
Co? Byly to ty příběhy? Já jsem jimi opravdu žila. Mě to děsně bavilo a spekulovala jsem nad tím, jak je to všechno možné, že se to tak stalo. Vždy jsem se těšila, jak to bude dál.
Kdo? Byl to bratr farář Moravec. Za mého dětství nedělní školu na Vinohradech učil farář po skončení bohoslužeb. Když on vyprávěl bylo to, jako když vyšlo slunce.
Byla jsi někdy na táboře a jaké to bylo?
Jako dítě nikoli. Jako dospělá jsem jezdila jako vedoucí na sborové tábory a bylo to skvělé. Vždy mě připadalo, že se nás dotklo něco neuvěřitelného.
Setkal ses někdy s posměchem za to, že jsi křesťanka?
Ano, ve škole. Dnes jsou to pro mě takové úsměvné až komické příběhy. V práci to byla jistá omezení typu: „Jako křesťan je nevhodné pracovat na nedonošeneckém oddělení. Důvod - špatný vliv na děti“. Což je vlastně také děsně komické.
Co by jsi na světě zlepšila, kdybys mohla?
Nevím…komunikaci mezi lidmi, možná?
Proč je pro tebe důležité chodit do kostela?
Kostel mám jako tankovací stanici. Prostě tam vždy nějakým způsobem pookřeji. A nezáleží jestli kázání je dobré. Pro mě je důležité vše, co se tam děje. Písně, modlitby, čtení.
Rozuměla jsi jako dítě při bohoslužbách všemu, co se při nich odehrávalo?
Samozřejmě, že nerozuměla. Slovní spojení jako: Hle, v dáli spásy kyne břeh, pro mě bylo velkou záhadou. Kyne přeci jen těsto. Spoustu věcí pro mě bylo v kostele záhadou. Slova, která zněla archaicky jako třeba ostříhat, mě lákala a připadala mě krásná.
Jako dítě jsem vnímala spíš atmosféru než slova. Pamatuji si slavnostní pocit. Pocit bezpečí, když všichni zpívali a v kostele to hučelo jako v úlu. Taky si pamatuji na dojem z toho pána v černém taláru, který to všechno bral děsně vážně.
Co pro tebe znamenají Vánoce, Velikonoce?
Když se řeknou Vánoce, Velikonoce, tak se mi vybaví jedno slovo: zastavení. Na chvilku je nám dáno se zastavit, spočinout. Je nám dáno poohlédnout se za tím, co skončilo a s nadějí hledět do budoucnosti. Plně se položit do radosti, že jsme se dočkali, že díky minulosti a budoucnosti teď a nyní jsme.

Rozhovor s osobností

Eva Šormová

farářka

Obrázek osobnosti

Co je teď hlavní náplní tvého života?

Trochu nevím, jak to rozdělit a popsat. Když se to vezme kolem a kolem, tak mě vlastně naplňuje všechno. Vše přijímám jako výzvu a zároveň jako dar. Práci: studentský farář, kazatel pražského sboru ochranovského seniorátu JB, potom vztahy v rodině: manželka, máma, tchýně, babička, sestra……..to vše na mě klade nároky a zároveň jsem naplňována množstvím vztahů, které mi přináší vědomí sounáležitosti, a že někam patřím. Možná, že by se to dalo shrnout do jednoho nenaplněného pátrání po tom, co je člověk….

Jak jsi se dostala do čce? Byla jsi pokřtěna jako dítě nebo jako dospělá?

Já říkám, že jsem se do ČCE narodila. Moji rodiče byli věřící, praktikující a aktivní křesťané a já jsem tento postoj převzala. Byla jsem pokřtěna jako dítě. Když jsem byla však konfirmovaná, tak jsem si v duchu říkala: „Tak teď je to vážné, je to teď na tobě a již se nemůžeš vymlouvat, že ti druzí. Docela jsem se bála, že nebudu moci dostát tomu, co se kolem říkalo.

 
Oddělení výchovy a vzdělávání, Ústřední církevní kancelář ČCE
Jungmanova 9, P.O.Box 466, 111 21 Praha 1 | číslo bankovního spojení: 214898370/0300